Marťan Marky Mark

Po půlroce od Sila vychází další sci-fi pod Knižním klubem v edici Světový bestseller. Tentokrát se jedná o debut amerického softwarového inženýra Andyho Weira, kterého jako spoustu dalších mužů fascinuje vesmír, ale místo toho, aby se stal kosmonautem, napsal knihu. A to zřejmě tak dobře, že získala ocenění Best Science Fiction Book of 2014 na Goodreads. Původně vyšla vlastním nákladem v r. 2011, o tři roky později koupilo práva nakladatelství Crown Publishing a opět ji vydalo. Díky masovému marketingu si potenciálu knihy všiml i Twentieth Century Fox, který koupil práva na filmovou adaptaci s Mattem Damonem v hlavní roli. Psaní scénáře má Fox usnadněný v samotném zpracování knihy, které působí jako přepsaný scénář. 

Od první strany jsme doslova vhozeni do děje a rozkoukáváme se spolu s Markem Watneym, astronautem expedice Ares 3 na Mars, jehož posádka ho neúmyslně zanechala na planetě samotného a vracela se zpět na Zem. Tedy neúmyslně živého. Po 6 solech (den na Marsu) místo plánovaných 31 musela posádka ukončit misi kvůli silné prašné bouři, ve které se právě Mark zranil a ostatní ho pokládali za mrtvého. Má několik možností, může okamžitě umřít, může umřít hladem, až mu dojdou potraviny nebo se pokusit zůstatna Marsu další čtyři roky, než přiletí další mise Ares 4, jenže na 3200 km vzdálené místo. A protože je to člověk klidný a vynalézavý, rozhodne se udělat cokoli, aby nad ním planeta nevyhrála. 

Většinu z 342 stran plných deníkových záznamů prožijete s Markem sami. Weir nechává čtenáře pouze voyerovat stejně jako jednu z inženýrek v NASA, která ho denně sleduje ze Země, ale zpočátku se s ním neumí nijak spojit. Jde o každodenní boj o přežití, který však mladý McGyver umí vyřešit po svém a hlavně s humorem. Někde jsem se dočetla, že jde o ideální knihu pro nerdy. Abych to upřesnila, obsahově je spíše vhodná pro čtenáře, kteří se jako nerdi chtějí cítit, jednak proto, že Mark svou technickou činnost do detailů vysvětluje (a to by pro nerdy nemusel) a jednak pro to, že neustále opakuje a vysvětluje k čemu jednotlivá zařízení jsou. Když knížku otevřete jednou týdně, tak je fajn, že vám připomene "co se stalo v minulých dílech", ale pokud ji čtete najednou, tak se tyto nenápadné věty stávají otravnými jako disko, které má Mark k dispozici jako jediný zdroj hudby. Rozhodně je zajímavé sledovat, jak lehce vybruslí z každé byť sebenebezpečnější situace, které se časem stupňují, ale pak nabydete dojmu, že Mark by vlastně přežil i ve vakuu a přestane vás vlastně bavit, jakou hovadinu zase vymyslí, aby se dostal o krůček k přežití dál. 

Weir okleštil děj od popisu (vždyť je to inženýr) a nechává pouze prostor pro strohý popis, Markovi hlášky a sem tam odstavec dialogu v NASA. Nezasazuje děj do žádného konkrétního časového ani politického rámce, kromě momentu s čínskou mezinárodní pomocí. Samotný Mark je vlastně zase jen prázdnou nádbou, která se stala trhákem posledních let (za všechny Twilight), kdy se nemůžete s žít s postavou, o které nic nevíte, a máte ji naplnit sami sebou. Jenže když vám Mark všechno svoje počínání vysvětlí, tak si od něj akorát zachováváte odstup. Za přelom v žánru sci-fi považuji postavu Marka jako vtipkujícího kosmonauta, který si zahrává s milionovou výbavou a ničí ji na kusy. Není to žádný vážný páprda, který by oslavoval slávu Ameriky, v mnoha ohledech se NASA vyloženě vysmívá, a to je hlavním poutačem knihy pro široké masy. Udělat vtipné sci-fi, nad kterým nemusíte přemýšlet, protože všechno dostanene na karbonovém technologickém podnose. A až se dokodrcáte s Markem na konec, tak si vlastně budete myslet, že jste už film s Mattem Damonem viděli, protože přesně takový bude.  Osobně považuji knížku za nedotaženou, pouze jako načrtnutý nápad s hrubými obrysy, který potřebuje dotáhnout k dokonalosti.

Hodnocení: 70%

Ukázka:

Mark si vzal s sebou ven notebook. "Ukázalo se, že "L" ve zkratce "LCD" znamená tekutý. Řekl bych, že krystaly buď zmrzly, nebo se vypařily. Možná dám na internet zákaznické hodnocení. "Vzal jsem si tento výrobek na povrch Marsu. Přestal fungovat. 0/10." A tak jsem použil foťák."

 PS: Na přebalu knihy je i komentáře Hugha Howeyho autora Sila: "Nejlepší kniha, jakou jsem za poslední dobu četl." Asi opomněl tu svoji :) 

SEDMIKOSTELÍ - POJĎ, PROJDEM SPOLU VÁCLAVÁK

"Český Dan Brown", jak Miloše Urbana domácky přezdívám, je českému televiznímu publiku znám coby autor předlohy k trojdílnému cyklu Santiniho jazyk, ne nepodobný brownovskému stylu pátrání po tajemných bratrstvech mezi církevními kulisami Prahy. Za jeho adaptací stojí režisér Jiří Strach, jenž jako věřící křesťan ozvláštňuje svá díla spirituální aurou, která je vlastní i Urbanovi. Pro velký divácký úspěch Santiniho jazyka a splnění svého snu se Strach rozhodl i pro adaptaci Sedmikostelí, na který česká veřejnost netrpělivě čeká již několik let a jež stále provází problémy během natáčení, zvláště pak kvůli samotnému závěru knihy.

Vánoční průvodce výběrem knih pro neznámé známé

                                     

První adventní neděle, 24 dní do Vánoc - už máte všechny dárky? Skutečně?

Tipů, co koupit mamince a tatínkovi pod stromeček je po celém internetu nepřeberná řada, ale co koupit sousedce, švagrové, kamarádovi vašeho přítele, kterého jste viděli jen jednou? Proč zrovna knihu? Kniha je přece ideálním dárkem, kdy darující i obdarovaný vypadají při jeho předání inteligentně, navíc se dobře balí (popřípadě vám ji rovnou zabalí v obchodě), nestojí až tak moc a když se náhodou nebude líbit, dá se jednoduše vyměnit za jinou. A triček a trenek dostanou stejně dost i bez vaší pomoci. Že nevíte, co potencionální obdarovaný rád čte nebo jestli vůbec čte? Někteří lidé nečtou jenom z toho důvodu, že neví, co si z tak rozmanitého výběru vybrat a ještě je ze sna budí děsuplná povinná četba ze střední. I když obdarovaného vůbec neznáte a jste jen pozvaní na jeho vánoční párty, je jednodušší vybrat knihu, než střílet od boku s čokoládou.

Knihkupectví a nejlepší práce na světě? He?

Už dlouhou dobu přemýšlím, že si koupím tričko s nápisem "Normal people scare me." 

Už téměř deset let pracuji s lidmi, vystřídala jsem různé brigády při škole, ale nápad pracovat v knihkupectví na plný úvazek byl asi jedním z těch nejbláznivějších. Překvapivě proto, že ráda čtu a chovám se k lidem slušně. Nedávno jsem četla článek o podnikateli, který zakázal vstup do své restaurace uřvaným dětem a naše velmi chápavá ČOI ho ihned přišla zkontrolovat, proč že to diskriminuje tuto část obyvatel. Že by mu ničily kšefty a ostatním lidem nervy? Osobně se domnívám, že vymlouvání se dnešních matek na ADHD syndrom je jen projevem jejich lenosti a flegmatičnosti. Uřvané a pobíhající děti prostě vadí kdekoli a všem bez rozdílu a chyba je pouze na straně rodičů. Osobně mi je dotyčného podnikatele líto, jinému, který zakázal vstup v outdoorovém oblečení do svého obchodu, se nic nestalo.

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN - JE LIBO TROCHU KLASIKY?

 

Před záplavou severských detektivek a módních kuchařek jsem si potřebovala na chvíli oddechnout u něčeho klidného a nekomerčního, něčeho, co na mě nebude v metru denně pokřikovat z plakátu, že je to jediná kniha mého života, a pokud si jí nepřečtu, budu navždy ochuzena. A tak jsem otevřela svou čtečku a jala jsem se hledat oddechovku, která by mi mohla býti i prospěšnou, a tak mi padl do oka dlouho odkládaný Edgar Wallace. Na rozdíl od svého skotského současníka Doyla, jenž je stále středem zájmu a jeho geniální detektiv je nejadaptovanějším literárním hrdinou vůbec, se až podezřele na tohoto Angličana zapomíná, i když jsou jeho knihy stále vydávány.

VZPOMÍNKY ŽENY BEZ PIANA - Buñuelova manželka měla taky život

Během rutinního přerovnávání regálů s memoáry jsem narazila na nenápadnou bílou knihu s nezvyklým průhledným obalem, která ležela bez povšimnutí mezi Grace Kelly a manželkami Hemmingwaye. Jako je pes podobný svému pánu, tak je takhle knížečka podobna své "autorce", manželce slavného režiséra Luise Buñuela, málem ztracena mezi slavnějšími a emancipovanějšími ženami. A přesto nám zprostředkovává věrohodnější a překvapivější výpověď doby, ve které žila, než manželka monackého knížete.

Listopadové kuchařky a 57 let stará dystopie konečně v češtině

Ještě než nás zachvátí vánoční šílenství, máme pár sychravých depresivních dní, které můžeme v klidu věnovat četbě zabalení doma u horkého nápoje. Překvapuje mě, kolik lidí čte i běhěm venčení svých chlupatých miláčků, to je důkazem toho, že když se začtete do skvělé knihy, nemůže se jednoduše odtrhnout. Po čem tedy v obchodě sáhnout?

SUPERMODELKA A KRABICE BRILLO - PUNTÍKY, ŽRALOK A MRTVÁ VEVERKA HÝBOU TRHEM S UMĚNÍM

 

                                                                                                                                                                                                         zdroj: www.nytimes.com

Chcete vědět, komu visí na zdi Hirst? Kdo má nejvíc Warholů? Jak prodat modré bonbony za statisíce dolarů či jak vyzdvihnout cenu plátna tím, že ho prorazíte loktem?

Americký ekonom a sběratel umění Don Thompson, který laiky provedl trhem současného umění ve své první knize Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů, se vrací s neméně dobrým pokračováním. Supermodelka a krabice Brillo zodpoví už skutečně všechny dotazy na osobnosti a praktiky, které s prodejem současného umění souvisí. Zastavuje se u nejvýznamnějších umělců 20. století i současnosti, představuje nejslavnější sběratele, prodejce a aukčí domy. A trpělivě vysvětluje každý detail, který ovlivní budoucí cenu draženého díla.

ŘÍJNOVÉ TIPY - VELKÝ KNIŽNÍ ČTVRTEK A LÁDÍK JE ZASE TU

Již šestý Velký knižní čtvrtek nás čeká 16. 10., kdy vychází nový Nesbo, Hájíček, Formánek i George R. R. Martin. Pro nedočkavce, kteří si nutně musí koupit knihu ještě na víkend, přináším pár tipů z říjnové nabídky a samozřejmě nesmím zapomenout na hit letošní sezony, který se již dvakrát vyprodal a opět se vrátil - kuchařku Ládi Hrušky.

KALLOCAIN - TÉMĚŘ ZAPOMENUTÁ DYSTOPIE

Když jsem hledala knihu, kterou bych mohla číst během časově náročného období stěhování, našla jsem ve své čtečce mnou dlouho odkládanou dystopii švédské spisovatelky Karin Boye, která se mi zrovna hodí k porovnání s nedávno dočteným Silem. Ne že bych byla vyloženě zatížená na dystopie, ale ráda je mezi sebou porovnávám a zjišťuji jejich okolnosti vzniku - proč tolik autorů v různých dobách a na odlišných místech za rozdílných podmínek dokázalo napsat román s velmi podobnou výstavbou děje i prostředím?

VRAŽDY S MONOGRAMEM - POIROT SE VRACÍ

Jako životní fanynka této ikony detektivek, jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít její zmrtvýchvstání v nové edici i s novou spisovatelkou. Jak se Sophie Hannah ujme této nelehké role, kterou si po dlouholetém studiu všech Poirotových knih a povídek pracně vybojovala u rodiny Christie, bylo skutečně napjatým očekáváním. Stručně: dobře vypointovaná dobová detektivka, ale Agatha to prostě není. 

FINANČNÍ ŽIVOTY BÁSNÍKŮ - KRIZI MANŽELSTVÍ NEVYŘEŠÍ ANI JOINT

Je vám čtyřicet a prožíváte krizi manželství? Máte dementního otce a dvě malé děti? Pohlcuje hypotéka veškeré vaše finance i ty, které nemáte? Chcete se stát drogovým dealerem? 

Ne? Nevadí, i tak si nového Waltera přečtěte.

V pořadí třetí česky vydaný román úspěšného amerického novináře Jesse Waltera, s jehož druhým románem Nádherné trosky odjelo půl republiky na dovolenou do Chorvatska, je velmi čtivou sondou do myšlenek čtyřicátníka, jemuž se jeho dosavadní vybudovaný svět bortí pod rukama. Nevím, zda Walter píše přímo o sobě, a zda jsou pánové skutečně takoví, ale jeho Matt Prior je pro mě zosobněním mého muže za dvacet let. Asi jsem po přečtení téhle knihy nahlédla do budoucnosti našeho vlastního vztahu, protože až tak věrohodně je příběh Matta vylíčen. Nejde o žádné velkolepé dílo, které by bylo oslavováno ještě za sto let, nicméně Walter dokáže přesně vylíčit současný život čtyřicátníků, a je jedno, že jeho postavy žijí zrovna v USA.

SILO - ANEB JAK JSEM SE OPĚT ZAMILOVALA DO SCI-FI

Ano, jsem svátečním čtenářem sci-fi, nejsem mu věrná, ale rozhodně jím neopovrhuji jako mnoho dam, které mají přece svůj žánr. Odmítám tohle genderové škatulkování. Přece jenom pro to, že jsem žena, ještě neznamená, že vůbec nezabrousím do typicky mužské uličky komiks/fantasy/sci-fi, kde se to divnými individui jen hemží. A když se těch ostýchavců, kteří v ruce svírají Star Wars, nedejbože zeptáte, jestli se těší na sedmou epizodu, málem s pláčem utíkají domů, protože na ně promluvila holka. Takže jsem si tam projednou namířila pro tohle nenápadné bílé dílko, o kterém se na přebalu píše, že se stalo bestsellerem, ještě než vůbec dorazilo na pulty knihkupců.

ZÁŘIJOVÉ NOVINKY - VIEWEGH, LABYRINT, SEXZNAM A NOVÝ POIROT

V pátek nám dorazilo na pult druhé vydání Vieweghovi knihy Andělé všedního dne (2007), která má ve čtvrtek 9. 10. filmovou premiéru. Pokud jste ještě nečetli a rádi byste před návštěvou kina, rozhodně neváhejte.

Pokud vám román od Viewegha nestačí a rád byste přídavek, sáhněte po povídkové knize Sedm svateb a jeden pohřeb, kde najdete jeho povídku o hrdinovi, který přesně netuší, koho a kdy si má vzít.

Hledáte knihu pro přítelkyni, která má ráda Sex ve městě? Nebo jste rovnou ta přítelkyně? Nebo dokonce smutná podvedená třicátnice? Na deštivé zářijové odpoledne u kávy pro vád dámy doporučuji Sexznam.

Původně jsem nechtěla, ale v rámci rozšiřování mé čtenářské obce, jsem se rozhodla doporučit novou knihu Labyrint: Útěk, u které očekáváme stejný ohlas jako u trilogie Divergence a Hunger games, takže pokud jste fanynkami, nenechte si ujít knižní předlohu, protože 18.9. už vyráží do kin. 

Velkou událostí bude úterý 9. 9., kdy vychází úplně nový detektivní příběh s Herculem Poirotem. Ne, Agatha Christie nevstala z hrobu ani nenašli ztracený rukopis. Rodina Christie poprvé souhlasila s napsáním nového románu, protože se o něj ucházela bestsellerová spisovatelka Sophie Hannah, která má Poirota nastudovaného už od mládí. Filmového zpracování se samozřejmě dočkáme také, ale bohužel bez Davida Sucheta. 

Volání kukačky - detektivka pro ženy

Začtená do Sila (nové nadupané sci-fi) zapomíná psát pravidelné příspěvky a vůbec zapomíná na běžný život ve 21. století. Vracím se tedy myšlenkami k práci a vzpomínám na detektivku, kterou jsem četla asi před měsícem a po jejím přečtením jsem si musela dát Agathu Christie nádavkem na zlepšení nálady. Ne že by nová Rowlingová alias Galbraith byl tak špatná, vždyť na Harrym jsme vyrostli snad všichni a hltali ho jedním dechem, nicméně psát pro dospělé je, přiznejme si, jiná parketa. Kdyby nebylo slibného druhého dílu Silkworm (a dokonce jich prý bude celkem deset! asi chce dohnat Nesba, či co), tak bych se s psaním o Kukačce ani neobtěžovala, ale chtěla bych to mít do budoucna jaksi komplet a zpětně se k ní vracet nechci.

Současný Londýn jako dějiště celého případu se mi zdál slibný, přeci jen se mi po něm po ročním pobytu v Anglii stýská, ale příliš se chudák do hry nezapojí, Rowlingová ho ani nenechá. Vše se totiž točí okolo mladé zesnulé modelky Luly, která spáchala sebevraždu z okna svého bytu v mrazivé lednové noci. Po třech měsících se její nevlasní bratr rozhodne zadat zakázku údajné vraždy svému bývalému spolužáku Cormoranu Strikovi, soukromému detektivovi. Ten ho odmítá, ale po nabídce jit finanční odměny svůj názor mění. A tady začíná celá eskapáda dialogů (vyslýchání svědků) na 500 úmorných stran, aby vás konec totálně zklamal (teda pokud jste alespoň jednou četli nebo viděli jakoukoli detektivku). Strike se samozřejmě neobejde bez sličné asistentky Robin, která se zpočátku tváří, že je tam jen na skok, ale všichni víme, že vydrží celých deset knih a možná dostane i jednu vlastní. Robin je mladá slečna, která se právě zasnoubila a přestěhovala do hlavního města za svým vyvoleným, a ráda by udělala kariéru nejlepší sekretářky. Prozatím se spokojí s krátkodobými brigádami, ale chodí i na seriózní pohovory. Že vás to vlastně nezajímá? Ale to nezajímá Rowlingovou! Napínavé situace, nečekané zvraty a vypointované slovní přestřelky obrací v nekonečnou šňůru dialogů, z nichž jsou pro děj důležitá slabá třetina. Postavy plkají v centru na obědě, na rodinných oslavách, doma v kuchyni, ve vzpomínkách ze střední, v butiku a...a..a...no prostě úplně všude. Takže vlastně nechtěně čtete Sex ve městě, ale bez toho sexu. A vlastně tam nejsou ani žádné kamarádky. Jen ten butik a slavné zkažené celebrity a...o čem že ta kniha je? Žádná postava neprochází změnou, žádná není podezřelá, protože vraha znáte od začátku. Asi bych ji přirovnala ke knižnímu vydání Blesku (ale opět bez sexu). Dokonce ani žádná scéna se vám zaručeně nevybaví už po týdnu čtení, maximálně ty zbíječky na Oxford Street, které stejně jako marketing téhle rádoby detektivky neustále bombardují vaše smysly.

Jestli se vám kniha bude líbit, ráda bych znala vaše důvody, třeba v ní jen špatně čtu. 

Ukázka:
"Co je to vlastně za jméno, Deeby?" přemítal Strike nahlas.
"To vzniklo z jeho iniciál. Vlastně je to ve skutečnosti D.B.," vyspelovala zřetelně. "Jeho skutečné jméno je Daryl Brandon Macdonald."
"Vy jste asi rapová fanynka, že?"
"Ne," odpověděla Robin s pohledem stále upřeným na obrazovku. "Jenom si podobné věci pamatuju."
...
"Tady je na YouTube krátké video, podívejte," řekla Robin. "Deeby Macc mluví o Lule krátce po její smrti."
"Na to se podíváme," řekl Strike.


P.S.: Jak píšu ukázku z knihy, vybavilo se mi, jak prostým jazykem je celá kniha vlastně napsaná. Nehledejte v ní vzletné fráze a nezvyklá přirovnání, a kromě toho známý překladatel Šenkyřík rád používá slovo "odtušil," které vám stejně jako ty zbíječky bude neustále rezonovat v hlavě.

Tisíc let vroucích modliteb - krátké povídky pro volné chvíle

Každý den strávím 80 minut dojížděním do práce. Není to přespříliš, ale ráda bych ten čas vyplnila jinak než počumováním po lidech (zlozvyk, kterého se neumím zbavit). A když mi kolegyně pro mou slabost pro východní Asii doporučila tuhle nenápadnou knížku s velmi příznivou cenou 39 Kč (kterou po přečtení shledávám jako značně podhodnocenou), neotálela jsem s jejím přečtením.

Čínská spisovatelka žijící v Americe nabízí českému publiku ve své druhé knize neotřelý a velmi osobitý pohled na život obyčejných lidí v její domovině. V deseti povídkách z různých období 20. století, popisuje složité rodičovské vztahy s jejich dětmi, které jim jako příslušníci nové generace, nechtějí a nemohou porozumět. Celou knihou se jako neviditelná nit proplétá další spojující prvek - velmi složitý až nenávistný vztah k matkám. Ať už popisuje svět z pohledu dětí, matek samotných, dospělého syna nebo postarší ženy, vždy má čtenář dojem, že za všechno zlo vlastně může žena matka, která nebohému muži zkazila život (podvedla ho, nemilovala ho, byla neopatrná nebo vyčítavá). Sama Yiyun v jedenácté bonusové povídce vypráví vlastní dětský příběh, kde se zmiňuje o nenávisti ke své vychovatelce, tudíž se tento vztah musel notně zrcadlit v jejím dalším životě. 

Aby Li upoutala hned od pořátku, zařadila velmi příhodně tragikomický příběh o babičce Lin, kde se vysmívá, jakož i v dalších příbězích, komunistickým ideálům a propagandě. Otevřeně nekritizuje, ale umí použít vhodné přirovnání a zaujmout chytrými dialogy. Umí přiblížit tamní poměry komukoli, kdo o Číně ani nikdy neslyšel, a vtáhnout ho do života jejích postav tak, jako by tam žil s nimi. Nepoužívá dlouhé popisy, zvýrazňuje důležité charakterní rysy a nechává postavy, aby se byť jen na pár stranách, které jim jsou vyhrazeny, zamysleli nad svým životem. Nenechává je razantně měnit chod jejich života, ale pozoruje je na křižovatkách, které ostatní autoři opomíjejí nebo vůbec nevidí. Střídá místa i doby, nebojí se dotknout ošemetných témat a vyhýbá se klišé. 

Pokud jí dáte šanci, budete se smát, plakat i soustrastně mlčet, ale rozhodně vás nenechá chladnou. A možná si i přečtete jeji předchozí knihu Ubožáci, která se věnuje mladé dívce, o které Li hovoří na konci knihy, a vytváří tak další propletenec - mezi knihami.

Ideálně pro lidi, kteří neradi čtou dlouhé rozvleklé romány, ale mají raději krátký silný příběh bez zbytečné vaty. 

Ukázka:

Babička Lin jde v listopadivém odpoledni po ulici s nerezovým obědníkem v ruce. Uvnitř obědníku má vložené úřední potvrzení od své pracovní jednotky. "Tímto potvrzujeme, že soudružka Lin Mej odešla řádně do důchodu z textilní továrny Rudá hvězda," stojí napsané v osvědčení zářivým zlatým písmem. Neříká se tam, že textilní továrna Rudá hvězda zkrachovala, ani že babička Lin po řádném odchodu do důchodu nedostane žádnou penzi.

Vysněný život Ernesta G. - naše dějiny očima Francouze

Když se ve světové literatuře nedejbože objeví Československo či Praha jako dějová kulisa, většina Čechů se pochichtává autorovým nepřesnostem a chybám, protože cizinci přece nemohou znát naši zem tak jako my. Hlavní důvodem, proč jsem sáhla zrovna po Guenassiově druhotině (v českém překladu), nebyla překvapivě snaha rejpat se v historických nepřesnostech (i když u jiné knihy by tomu tak bylo), ale netradiční přebal, který se nesnaží prvoplánovět cílit na průměrného marketingově ovlivněného čtenáře, který si jde do knihkupectví pro knihu, protože na ni viděl reklamu v televizi. V porovnání se stálicí knižní topky - Stoletým staříkem, který vyskočil z okna.. - se zdá podle obsahu v přebalu, že půjde o podobné téma, ovšem psané rozdílným typem jazyka. 

Guenassia stvořil také stoletého staříka, který je nám ale daleko bližší. Jmenuje se Josef Kaplan a narodil se roku 1910 v Praze. Po studiu v Paříží se stává uznávaným biologem a je povolán Pasteurovým ústavem v Alžíru, aby pomáhal v boji proti tamním chorobám. Kaplan sice cestuje Evropou více než bývalo běžné, nicméně uvěřitelně a značně se přitom mění jeho pohled na svět. Jsme svědky jeho kariérního růstu, psychických pádů a není jako žid ušetřen válečných útrap, ovšem citově nevydírá. 

Nejsilnější částí celého Kaplanova života i knihy, je právě ta část, kdy se ve středních letech vrací po válce do Československa a chce se konečně v klidu usadit. Teprve tady během čtyřiceti let komunistické diktatury vidíme nezaujatý pohled autora cizince na naše vlastní dějiny, které se nám i po čtyřiadvaceti letech stále samy připomínají. Bez jakékoli nostalgie, že všechno bylo tehdy levnější a lepší, líčí běžný život v socialistickém satelitu, jako by ho psal kdokoli z nás. Nechá nás zamyslet se, proč lidé tehdy tolik tíhli k levici, a kdo vlastně nakonec vládl doopravdy. A že být ve Straně neznamenalo být v bezpečí před Státní policií. 

Po mnoha knihách a dokumentech, které jsem o tomto období nastudovala, mě ironicky nejvíc zasáhla zahraniční beletrie, která sice nemá reálný historický podklad v hlavních postavách, ale každý, kdo tuto dobu prožil, si je může lehce zaměnit s lidmi, které znal.

Tajemný název, neodkazující na hlavní dějovou linku, je myslím velmi trefně zvolený a čtenář, který se úspěšně prokousá do konce, je jím zasažen v plné míře, a tak bych nerada prozradila byť jen naťuknutím. Protože až se dostanete na konec knihy, do roku 1996, nebude to jen hodně dobře napsaná kniha o životě chytrého a charakterního chlapa, ale budete mít pocit, že jste všechno prožili s ním. Nejen přečetli ale skutečně prožili. A nic nebude jako dřív. 

Ukázka z knihy:

Ve čtvrtek 10. května v 18:30 konečně vjeli do Prahy.

josef si myslel, že po deseti letech nepřítomnosti se v rodném městě nevyzná, ale to netušil, že doma člověk není nikdy cizincem. Myslíme si, že jsme zapomněli, protože jsme to už pustili z hlavy, ale z míst mládí se nic nezapomene, ani obrazy, ani barvy. Vzpomínky se mu vracely, bez překvapení, jako by odjel teprve včera, každá věc se nacházela beznadějně na svém místě. Hlavní město, menší, než si pamatoval, sešlé v zastřeném slunci, se začernalými zdmi, nesmírně rozlehlým hradem, rámusem aut na rozviklané dlažbě, a nepříjemný pocit, že se nic nezměnilo, kromě tří rozbitých činžáků a zavřených obchodů. 

Komu je kniha určena: všem, kteří mají rádi silné příběhy a historii naší vlasti

Hodnocení: 100% 

recenze Na život a na smrt - aneb Anna Boleynová jako hrdinka young adult

 

Když jsem začala pracovat v knihkupectví, zjistila jsem, že můj život není dost dlouhý na to, abych stihla přečíst všechny knihy, které bych chtěla. Tolik vědomostí, které bych chtěla obsáhnout a nestačí mi čas. Je proto třeba selektovat - jen nejkvalitnější čtivo. Ano, a proto jsem sáhla zrovna po tomhle braku, ani jehož přeromantizovaná obálka mě předem nevarovala.. Očekávala jsem nové moderní pojetí známého příběhu Anny a Henryho, což jsem vskutku obdržela...kdyby mi bylo tak 12 a viděla 16.století jako dějiště platonických vztahových šarád, asi bych byla unešena, nicméně, jsem dvakrát starší a od knihy čekám smysluplný děj, psychologický vývoj postav a nějaký ten moment napětí. Nedostalo se mi ani jednoho.

Zkušená americká spisovatelka Sandra Byrd se pustila do svého prního historického románu kvůli zálibě v Anně Boleynové. Je to zároveň i její první kniha vydaná v češtině, a také první díl trilogie o tudorovských ženách. Hlavní hrdinkou není Boleynová, jak by čtenář očekával, ale její dvorní dáma Margaret Wyattová, která jí doprovází celým životem. S oběma dívkami se setkáváme v jejich letech dospívání, proto nepřekvapí když se dialogy točí pouze okolo letmých pohledů anglických šlechticů na naše hrdinky. Jenže jak obě ženy stárnou (zrají), nic se na jejich myšlení nemění. Schovívavý čtenář tedy Byrdové odpustí a očekává věci příští s nadějí, že kniha nadchne jinak..

O ději celého románu se toho příliš napsat nedá, ne že by tam žádný nebyl, ale je tak důsledně potlačen všemi tlachajícími postavami o nové módě ve Francii, že si čtenář musí připadat nutně jako archeolog, který ze střípků sestavuje celý obraz. Není to tak, že by autorka nevysvětlila nic z historických událostí, vysvětluje vše i pro naprosté neznalce, ale nudí nezáživnými dialogy a nedokáže popsat dramatické situace, a tak se jim raději vyhýbá úplně. Místo aby popsala, jak vnímala Meg příchod na královský dvůr, což pro ni musela být obrovská změna životního stylu, shrne tuto dramatickou událost na větu "u dvora jsme byli již týden." A tak je to se vším. Marně očekáváte dvorní intriky, láskyplné setkání a náboženskou reformaci, lidé tehdy asi nebyli z masa a kostí a jen plkali o nesmyslech, které si pečlivá Meg zapíše do svého deníčku. A tak trpíte dál a jen čekáte, kdy ta Anna vlastně umře, teda hlavně v jakých šatech že jo. 

A to ještě není to nejhorší. Opravdovým očistcem je teprve český překlad, tzv. angločeština bez českého slovosledu a občas i smyslu celé věty. Moje oblíbené slovní spojení "lavička s chrliči" (vždy si představím, jak je umístěná někde na vrcholu kostela), jen dokládá překladatelčinu úmornou snahu o co nejvěrnější přenesení smyslu.A k tomu se váže moje další rejpavá poznámka - proč jsou některá jména v angličtině a další v češtině? Snažila jsem se vypátrat nějaký vzorec, ale zdá se, že je vše nahodile - někdo je John a někdo Jindřich či Elizabeth a Marie.

Na konci knihy je jako bonus připojen rozhovor s autorkou, která se snaží celou věc zachránit, leč pokud má čtenář alespoň nějakou zkušenost s knihami, marně. Dokonce sama vysvětluje, proč některým historickým postavám změnila jména..no aby se nám nepletli třeba dvě Anny :) 

Komu je kniha určena: otrlým čtenářkám Danielle Steel, mladým slečnám bez historických znalostí

Hodnocení: 10%