31. srpna 2014

ZÁŘIJOVÉ NOVINKY - VIEWEGH, LABYRINT, SEXZNAM A NOVÝ POIROT

V pátek nám dorazilo na pult druhé vydání Vieweghovi knihy Andělé všedního dne (2007), která má ve čtvrtek 9. 10. filmovou premiéru. Pokud jste ještě nečetli a rádi byste před návštěvou kina, rozhodně neváhejte.




Pokud vám román od Viewegha nestačí a rád byste přídavek, sáhněte po povídkové knize Sedm svateb a jeden pohřeb, kde najdete jeho povídku o hrdinovi, který přesně netuší, koho a kdy si má vzít.





Hledáte knihu pro přítelkyni, která má ráda Sex ve městě? Nebo jste rovnou ta přítelkyně? Nebo dokonce smutná podvedená třicátnice? Na deštivé zářijové odpoledne u kávy pro vád dámy doporučuji Sexznam.



Původně jsem nechtěla, ale v rámci rozšiřování mé čtenářské obce, jsem se rozhodla doporučit novou knihu Labyrint: Útěk, u které očekáváme stejný ohlas jako u trilogie Divergence a Hunger games, takže pokud jste fanynkami, nenechte si ujít knižní předlohu, protože 18.9. už vyráží do kin. 




Velkou událostí bude úterý 9. 9., kdy vychází úplně nový detektivní příběh s Herculem Poirotem. Ne, Agatha Christie nevstala z hrobu ani nenašli ztracený rukopis. Rodina Christie poprvé souhlasila s napsáním nového románu, protože se o něj ucházela bestsellerová spisovatelka Sophie Hannah, která má Poirota nastudovaného už od mládí. Filmového zpracování se samozřejmě dočkáme také, ale bohužel bez Davida Sucheta. 



Volání kukačky - detektivka pro ženy



Začtená do Sila (nové nadupané sci-fi) zapomíná psát pravidelné příspěvky a vůbec zapomíná na běžný život ve 21. století. Vracím se tedy myšlenkami k práci a vzpomínám na detektivku, kterou jsem četla asi před měsícem a po jejím přečtením jsem si musela dát Agathu Christie nádavkem na zlepšení nálady. Ne že by nová Rowlingová alias Galbraith byl tak špatná, vždyť na Harrym jsme vyrostli snad všichni a hltali ho jedním dechem, nicméně psát pro dospělé je, přiznejme si, jiná parketa. Kdyby nebylo slibného druhého dílu Silkworm (a dokonce jich prý bude celkem deset! asi chce dohnat Nesba, či co), tak bych se s psaním o Kukačce ani neobtěžovala, ale chtěla bych to mít do budoucna jaksi komplet a zpětně se k ní vracet nechci.

Současný Londýn jako dějiště celého případu se mi zdál slibný, přeci jen se mi po něm po ročním pobytu v Anglii stýská, ale příliš se chudák do hry nezapojí, Rowlingová ho ani nenechá. Vše se totiž točí okolo mladé zesnulé modelky Luly, která spáchala sebevraždu z okna svého bytu v mrazivé lednové noci. Po třech měsících se její nevlasní bratr rozhodne zadat zakázku údajné vraždy svému bývalému spolužáku Cormoranu Strikovi, soukromému detektivovi. Ten ho odmítá, ale po nabídce jit finanční odměny svůj názor mění. A tady začíná celá eskapáda dialogů (vyslýchání svědků) na 500 úmorných stran, aby vás konec totálně zklamal (teda pokud jste alespoň jednou četli nebo viděli jakoukoli detektivku). Strike se samozřejmě neobejde bez sličné asistentky Robin, která se zpočátku tváří, že je tam jen na skok, ale všichni víme, že vydrží celých deset knih a možná dostane i jednu vlastní. Robin je mladá slečna, která se právě zasnoubila a přestěhovala do hlavního města za svým vyvoleným, a ráda by udělala kariéru nejlepší sekretářky. Prozatím se spokojí s krátkodobými brigádami, ale chodí i na seriózní pohovory. Že vás to vlastně nezajímá? Ale to nezajímá Rowlingovou! Napínavé situace, nečekané zvraty a vypointované slovní přestřelky obrací v nekonečnou šňůru dialogů, z nichž jsou pro děj důležitá slabá třetina. Postavy plkají v centru na obědě, na rodinných oslavách, doma v kuchyni, ve vzpomínkách ze střední, v butiku a...a..a...no prostě úplně všude. Takže vlastně nechtěně čtete Sex ve městě, ale bez toho sexu. A vlastně tam nejsou ani žádné kamarádky. Jen ten butik a slavné zkažené celebrity a...o čem že ta kniha je? Žádná postava neprochází změnou, žádná není podezřelá, protože vraha znáte od začátku. Asi bych ji přirovnala ke knižnímu vydání Blesku (ale opět bez sexu). Dokonce ani žádná scéna se vám zaručeně nevybaví už po týdnu čtení, maximálně ty zbíječky na Oxford Street, které stejně jako marketing téhle rádoby detektivky neustále bombardují vaše smysly.

Jestli se vám kniha bude líbit, ráda bych znala vaše důvody, třeba v ní jen špatně čtu. 

Ukázka:
"Co je to vlastně za jméno, Deeby?" přemítal Strike nahlas.
"To vzniklo z jeho iniciál. Vlastně je to ve skutečnosti D.B.," vyspelovala zřetelně. "Jeho skutečné jméno je Daryl Brandon Macdonald."
"Vy jste asi rapová fanynka, že?"
"Ne," odpověděla Robin s pohledem stále upřeným na obrazovku. "Jenom si podobné věci pamatuju."
...
"Tady je na YouTube krátké video, podívejte," řekla Robin. "Deeby Macc mluví o Lule krátce po její smrti."
"Na to se podíváme," řekl Strike.


P.S.: Jak píšu ukázku z knihy, vybavilo se mi, jak prostým jazykem je celá kniha vlastně napsaná. Nehledejte v ní vzletné fráze a nezvyklá přirovnání, a kromě toho známý překladatel Šenkyřík rád používá slovo "odtušil," které vám stejně jako ty zbíječky bude neustále rezonovat v hlavě.



20. srpna 2014

Tisíc let vroucích modliteb - krátké povídky pro volné chvíle






Každý den strávím 80 minut dojížděním do práce. Není to přespříliš, ale ráda bych ten čas vyplnila jinak než počumováním po lidech (zlozvyk, kterého se neumím zbavit). A když mi kolegyně pro mou slabost pro východní Asii doporučila tuhle nenápadnou knížku s velmi příznivou cenou 39 Kč (kterou po přečtení shledávám jako značně podhodnocenou), neotálela jsem s jejím přečtením.

Čínská spisovatelka žijící v Americe nabízí českému publiku ve své druhé knize neotřelý a velmi osobitý pohled na život obyčejných lidí v její domovině. V deseti povídkách z různých období 20. století, popisuje složité rodičovské vztahy s jejich dětmi, které jim jako příslušníci nové generace, nechtějí a nemohou porozumět. Celou knihou se jako neviditelná nit proplétá další spojující prvek - velmi složitý až nenávistný vztah k matkám. Ať už popisuje svět z pohledu dětí, matek samotných, dospělého syna nebo postarší ženy, vždy má čtenář dojem, že za všechno zlo vlastně může žena matka, která nebohému muži zkazila život (podvedla ho, nemilovala ho, byla neopatrná nebo vyčítavá). Sama Yiyun v jedenácté bonusové povídce vypráví vlastní dětský příběh, kde se zmiňuje o nenávisti ke své vychovatelce, tudíž se tento vztah musel notně zrcadlit v jejím dalším životě. 
Aby Li upoutala hned od pořátku, zařadila velmi příhodně tragikomický příběh o babičce Lin, kde se vysmívá, jakož i v dalších příbězích, komunistickým ideálům a propagandě. Otevřeně nekritizuje, ale umí použít vhodné přirovnání a zaujmout chytrými dialogy. Umí přiblížit tamní poměry komukoli, kdo o Číně ani nikdy neslyšel, a vtáhnout ho do života jejích postav tak, jako by tam žil s nimi. Nepoužívá dlouhé popisy, zvýrazňuje důležité charakterní rysy a nechává postavy, aby se byť jen na pár stranách, které jim jsou vyhrazeny, zamysleli nad svým životem. Nenechává je razantně měnit chod jejich života, ale pozoruje je na křižovatkách, které ostatní autoři opomíjejí nebo vůbec nevidí. Střídá místa i doby, nebojí se dotknout ošemetných témat a vyhýbá se klišé. 

Pokud jí dáte šanci, budete se smát, plakat i soustrastně mlčet, ale rozhodně vás nenechá chladnou. A možná si i přečtete jeji předchozí knihu Ubožáci, která se věnuje mladé dívce, o které Li hovoří na konci knihy, a vytváří tak další propletenec - mezi knihami.
Ideálně pro lidi, kteří neradi čtou dlouhé rozvleklé romány, ale mají raději krátký silný příběh bez zbytečné vaty. 

Ukázka:
Babička Lin jde v listopadivém odpoledni po ulici s nerezovým obědníkem v ruce. Uvnitř obědníku má vložené úřední potvrzení od své pracovní jednotky. "Tímto potvrzujeme, že soudružka Lin Mej odešla řádně do důchodu z textilní továrny Rudá hvězda," stojí napsané v osvědčení zářivým zlatým písmem. Neříká se tam, že textilní továrna Rudá hvězda zkrachovala, ani že babička Lin po řádném odchodu do důchodu nedostane žádnou penzi.

15. srpna 2014

Vysněný život Ernesta G. - naše dějiny očima Francouze


Když se ve světové literatuře nedejbože objeví Československo či Praha jako dějová kulisa, většina Čechů se pochichtává autorovým nepřesnostem a chybám, protože cizinci přece nemohou znát naši zem tak jako my. Hlavní důvodem, proč jsem sáhla zrovna po Guenassiově druhotině (v českém překladu), nebyla překvapivě snaha rejpat se v historických nepřesnostech (i když u jiné knihy by tomu tak bylo), ale netradiční přebal, který se nesnaží prvoplánovět cílit na průměrného marketingově ovlivněného čtenáře, který si jde do knihkupectví pro knihu, protože na ni viděl reklamu v televizi. V porovnání se stálicí knižní topky - Stoletým staříkem, který vyskočil z okna.. - se zdá podle obsahu v přebalu, že půjde o podobné téma, ovšem psané rozdílným typem jazyka. 
Guenassia stvořil také stoletého staříka, který je nám ale daleko bližší. Jmenuje se Josef Kaplan a narodil se roku 1910 v Praze. Po studiu v Paříží se stává uznávaným biologem a je povolán Pasteurovým ústavem v Alžíru, aby pomáhal v boji proti tamním chorobám. Kaplan sice cestuje Evropou více než bývalo běžné, nicméně uvěřitelně a značně se přitom mění jeho pohled na svět. Jsme svědky jeho kariérního růstu, psychických pádů a není jako žid ušetřen válečných útrap, ovšem citově nevydírá. 
Nejsilnější částí celého Kaplanova života i knihy, je právě ta část, kdy se ve středních letech vrací po válce do Československa a chce se konečně v klidu usadit. Teprve tady během čtyřiceti let komunistické diktatury vidíme nezaujatý pohled autora cizince na naše vlastní dějiny, které se nám i po čtyřiadvaceti letech stále samy připomínají. Bez jakékoli nostalgie, že všechno bylo tehdy levnější a lepší, líčí běžný život v socialistickém satelitu, jako by ho psal kdokoli z nás. Nechá nás zamyslet se, proč lidé tehdy tolik tíhli k levici, a kdo vlastně nakonec vládl doopravdy. A že být ve Straně neznamenalo být v bezpečí před Státní policií. 
Po mnoha knihách a dokumentech, které jsem o tomto období nastudovala, mě ironicky nejvíc zasáhla zahraniční beletrie, která sice nemá reálný historický podklad v hlavních postavách, ale každý, kdo tuto dobu prožil, si je může lehce zaměnit s lidmi, které znal.
Tajemný název, neodkazující na hlavní dějovou linku, je myslím velmi trefně zvolený a čtenář, který se úspěšně prokousá do konce, je jím zasažen v plné míře, a tak bych nerada prozradila byť jen naťuknutím. Protože až se dostanete na konec knihy, do roku 1996, nebude to jen hodně dobře napsaná kniha o životě chytrého a charakterního chlapa, ale budete mít pocit, že jste všechno prožili s ním. Nejen přečetli ale skutečně prožili. A nic nebude jako dřív. 

Ukázka z knihy:
Ve čtvrtek 10. května v 18:30 konečně vjeli do Prahy.
josef si myslel, že po deseti letech nepřítomnosti se v rodném městě nevyzná, ale to netušil, že doma člověk není nikdy cizincem. Myslíme si, že jsme zapomněli, protože jsme to už pustili z hlavy, ale z míst mládí se nic nezapomene, ani obrazy, ani barvy. Vzpomínky se mu vracely, bez překvapení, jako by odjel teprve včera, každá věc se nacházela beznadějně na svém místě. Hlavní město, menší, než si pamatoval, sešlé v zastřeném slunci, se začernalými zdmi, nesmírně rozlehlým hradem, rámusem aut na rozviklané dlažbě, a nepříjemný pocit, že se nic nezměnilo, kromě tří rozbitých činžáků a zavřených obchodů. 

Komu je kniha určena: všem, kteří mají rádi silné příběhy a historii naší vlasti
Hodnocení: 100% 


13. srpna 2014

recenze Na život a na smrt - aneb Anna Boleynová jako hrdinka young adult



Když jsem začala pracovat v knihkupectví, zjistila jsem, že můj život není dost dlouhý na to, abych stihla přečíst všechny knihy, které bych chtěla. Tolik vědomostí, které bych chtěla obsáhnout a nestačí mi čas. Je proto třeba selektovat - jen nejkvalitnější čtivo. Ano, a proto jsem sáhla zrovna po tomhle braku, ani jehož přeromantizovaná obálka mě předem nevarovala.. Očekávala jsem nové moderní pojetí známého příběhu Anny a Henryho, což jsem vskutku obdržela...kdyby mi bylo tak 12 a viděla 16.století jako dějiště platonických vztahových šarád, asi bych byla unešena, nicméně, jsem dvakrát starší a od knihy čekám smysluplný děj, psychologický vývoj postav a nějaký ten moment napětí. Nedostalo se mi ani jednoho.
Zkušená americká spisovatelka Sandra Byrd se pustila do svého prního historického románu kvůli zálibě v Anně Boleynové. Je to zároveň i její první kniha vydaná v češtině, a také první díl trilogie o tudorovských ženách. Hlavní hrdinkou není Boleynová, jak by čtenář očekával, ale její dvorní dáma Margaret Wyattová, která jí doprovází celým životem. S oběma dívkami se setkáváme v jejich letech dospívání, proto nepřekvapí když se dialogy točí pouze okolo letmých pohledů anglických šlechticů na naše hrdinky. Jenže jak obě ženy stárnou (zrají), nic se na jejich myšlení nemění. Schovívavý čtenář tedy Byrdové odpustí a očekává věci příští s nadějí, že kniha nadchne jinak..
O ději celého románu se toho příliš napsat nedá, ne že by tam žádný nebyl, ale je tak důsledně potlačen všemi tlachajícími postavami o nové módě ve Francii, že si čtenář musí připadat nutně jako archeolog, který ze střípků sestavuje celý obraz. Není to tak, že by autorka nevysvětlila nic z historických událostí, vysvětluje vše i pro naprosté neznalce, ale nudí nezáživnými dialogy a nedokáže popsat dramatické situace, a tak se jim raději vyhýbá úplně. Místo aby popsala, jak vnímala Meg příchod na královský dvůr, což pro ni musela být obrovská změna životního stylu, shrne tuto dramatickou událost na větu "u dvora jsme byli již týden." A tak je to se vším. Marně očekáváte dvorní intriky, láskyplné setkání a náboženskou reformaci, lidé tehdy asi nebyli z masa a kostí a jen plkali o nesmyslech, které si pečlivá Meg zapíše do svého deníčku. A tak trpíte dál a jen čekáte, kdy ta Anna vlastně umře, teda hlavně v jakých šatech že jo. 
A to ještě není to nejhorší. Opravdovým očistcem je teprve český překlad, tzv. angločeština bez českého slovosledu a občas i smyslu celé věty. Moje oblíbené slovní spojení "lavička s chrliči" (vždy si představím, jak je umístěná někde na vrcholu kostela), jen dokládá překladatelčinu úmornou snahu o co nejvěrnější přenesení smyslu.A k tomu se váže moje další rejpavá poznámka - proč jsou některá jména v angličtině a další v češtině? Snažila jsem se vypátrat nějaký vzorec, ale zdá se, že je vše nahodile - někdo je John a někdo Jindřich či Elizabeth a Marie.
Na konci knihy je jako bonus připojen rozhovor s autorkou, která se snaží celou věc zachránit, leč pokud má čtenář alespoň nějakou zkušenost s knihami, marně. Dokonce sama vysvětluje, proč některým historickým postavám změnila jména..no aby se nám nepletli třeba dvě Anny :) 


Komu je kniha určena: otrlým čtenářkám Danielle Steel, mladým slečnám bez historických znalostí
Hodnocení: 10%