Když jsem začala pracovat v knihkupectví, zjistila jsem, že můj život není dost dlouhý na to, abych stihla přečíst všechny knihy, které bych chtěla. Tolik vědomostí, které bych chtěla obsáhnout a nestačí mi čas. Je proto třeba selektovat - jen nejkvalitnější čtivo. Ano, a proto jsem sáhla zrovna po tomhle braku, ani jehož přeromantizovaná obálka mě předem nevarovala.. Očekávala jsem nové moderní pojetí známého příběhu Anny a Henryho, což jsem vskutku obdržela...kdyby mi bylo tak 12 a viděla 16.století jako dějiště platonických vztahových šarád, asi bych byla unešena, nicméně, jsem dvakrát starší a od knihy čekám smysluplný děj, psychologický vývoj postav a nějaký ten moment napětí. Nedostalo se mi ani jednoho.
Zkušená americká spisovatelka Sandra Byrd se pustila do svého prního historického románu kvůli zálibě v Anně Boleynové. Je to zároveň i její první kniha vydaná v češtině, a také první díl trilogie o tudorovských ženách. Hlavní hrdinkou není Boleynová, jak by čtenář očekával, ale její dvorní dáma Margaret Wyattová, která jí doprovází celým životem. S oběma dívkami se setkáváme v jejich letech dospívání, proto nepřekvapí když se dialogy točí pouze okolo letmých pohledů anglických šlechticů na naše hrdinky. Jenže jak obě ženy stárnou (zrají), nic se na jejich myšlení nemění. Schovívavý čtenář tedy Byrdové odpustí a očekává věci příští s nadějí, že kniha nadchne jinak..
O ději celého románu se toho příliš napsat nedá, ne že by tam žádný nebyl, ale je tak důsledně potlačen všemi tlachajícími postavami o nové módě ve Francii, že si čtenář musí připadat nutně jako archeolog, který ze střípků sestavuje celý obraz. Není to tak, že by autorka nevysvětlila nic z historických událostí, vysvětluje vše i pro naprosté neznalce, ale nudí nezáživnými dialogy a nedokáže popsat dramatické situace, a tak se jim raději vyhýbá úplně. Místo aby popsala, jak vnímala Meg příchod na královský dvůr, což pro ni musela být obrovská změna životního stylu, shrne tuto dramatickou událost na větu "u dvora jsme byli již týden." A tak je to se vším. Marně očekáváte dvorní intriky, láskyplné setkání a náboženskou reformaci, lidé tehdy asi nebyli z masa a kostí a jen plkali o nesmyslech, které si pečlivá Meg zapíše do svého deníčku. A tak trpíte dál a jen čekáte, kdy ta Anna vlastně umře, teda hlavně v jakých šatech že jo.
A to ještě není to nejhorší. Opravdovým očistcem je teprve český překlad, tzv. angločeština bez českého slovosledu a občas i smyslu celé věty. Moje oblíbené slovní spojení "lavička s chrliči" (vždy si představím, jak je umístěná někde na vrcholu kostela), jen dokládá překladatelčinu úmornou snahu o co nejvěrnější přenesení smyslu.A k tomu se váže moje další rejpavá poznámka - proč jsou některá jména v angličtině a další v češtině? Snažila jsem se vypátrat nějaký vzorec, ale zdá se, že je vše nahodile - někdo je John a někdo Jindřich či Elizabeth a Marie.
Na konci knihy je jako bonus připojen rozhovor s autorkou, která se snaží celou věc zachránit, leč pokud má čtenář alespoň nějakou zkušenost s knihami, marně. Dokonce sama vysvětluje, proč některým historickým postavám změnila jména..no aby se nám nepletli třeba dvě Anny :)
Komu je kniha určena: otrlým čtenářkám Danielle Steel, mladým slečnám bez historických znalostí
Hodnocení: 10%
Žádné komentáře:
Okomentovat