Začtená do Sila (nové nadupané sci-fi) zapomíná psát pravidelné příspěvky a vůbec zapomíná na běžný život ve 21. století. Vracím se tedy myšlenkami k práci a vzpomínám na detektivku, kterou jsem četla asi před měsícem a po jejím přečtením jsem si musela dát Agathu Christie nádavkem na zlepšení nálady. Ne že by nová Rowlingová alias Galbraith byl tak špatná, vždyť na Harrym jsme vyrostli snad všichni a hltali ho jedním dechem, nicméně psát pro dospělé je, přiznejme si, jiná parketa. Kdyby nebylo slibného druhého dílu Silkworm (a dokonce jich prý bude celkem deset! asi chce dohnat Nesba, či co), tak bych se s psaním o Kukačce ani neobtěžovala, ale chtěla bych to mít do budoucna jaksi komplet a zpětně se k ní vracet nechci.
Současný Londýn jako dějiště celého případu se mi zdál slibný, přeci jen se mi po něm po ročním pobytu v Anglii stýská, ale příliš se chudák do hry nezapojí, Rowlingová ho ani nenechá. Vše se totiž točí okolo mladé zesnulé modelky Luly, která spáchala sebevraždu z okna svého bytu v mrazivé lednové noci. Po třech měsících se její nevlasní bratr rozhodne zadat zakázku údajné vraždy svému bývalému spolužáku Cormoranu Strikovi, soukromému detektivovi. Ten ho odmítá, ale po nabídce jit finanční odměny svůj názor mění. A tady začíná celá eskapáda dialogů (vyslýchání svědků) na 500 úmorných stran, aby vás konec totálně zklamal (teda pokud jste alespoň jednou četli nebo viděli jakoukoli detektivku). Strike se samozřejmě neobejde bez sličné asistentky Robin, která se zpočátku tváří, že je tam jen na skok, ale všichni víme, že vydrží celých deset knih a možná dostane i jednu vlastní. Robin je mladá slečna, která se právě zasnoubila a přestěhovala do hlavního města za svým vyvoleným, a ráda by udělala kariéru nejlepší sekretářky. Prozatím se spokojí s krátkodobými brigádami, ale chodí i na seriózní pohovory. Že vás to vlastně nezajímá? Ale to nezajímá Rowlingovou! Napínavé situace, nečekané zvraty a vypointované slovní přestřelky obrací v nekonečnou šňůru dialogů, z nichž jsou pro děj důležitá slabá třetina. Postavy plkají v centru na obědě, na rodinných oslavách, doma v kuchyni, ve vzpomínkách ze střední, v butiku a...a..a...no prostě úplně všude. Takže vlastně nechtěně čtete Sex ve městě, ale bez toho sexu. A vlastně tam nejsou ani žádné kamarádky. Jen ten butik a slavné zkažené celebrity a...o čem že ta kniha je? Žádná postava neprochází změnou, žádná není podezřelá, protože vraha znáte od začátku. Asi bych ji přirovnala ke knižnímu vydání Blesku (ale opět bez sexu). Dokonce ani žádná scéna se vám zaručeně nevybaví už po týdnu čtení, maximálně ty zbíječky na Oxford Street, které stejně jako marketing téhle rádoby detektivky neustále bombardují vaše smysly.
Jestli se vám kniha bude líbit, ráda bych znala vaše důvody, třeba v ní jen špatně čtu.
Ukázka:
"Co je to vlastně za jméno, Deeby?" přemítal Strike nahlas.
"To vzniklo z jeho iniciál. Vlastně je to ve skutečnosti D.B.," vyspelovala zřetelně. "Jeho skutečné jméno je Daryl Brandon Macdonald."
"Vy jste asi rapová fanynka, že?"
"Ne," odpověděla Robin s pohledem stále upřeným na obrazovku. "Jenom si podobné věci pamatuju."
...
"Tady je na YouTube krátké video, podívejte," řekla Robin. "Deeby Macc mluví o Lule krátce po její smrti."
"Na to se podíváme," řekl Strike.
P.S.: Jak píšu ukázku z knihy, vybavilo se mi, jak prostým jazykem je celá kniha vlastně napsaná. Nehledejte v ní vzletné fráze a nezvyklá přirovnání, a kromě toho známý překladatel Šenkyřík rád používá slovo "odtušil," které vám stejně jako ty zbíječky bude neustále rezonovat v hlavě.
Žádné komentáře:
Okomentovat