Jako životní fanynka této ikony detektivek, jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít její zmrtvýchvstání v nové edici i s novou spisovatelkou. Jak se Sophie Hannah ujme této nelehké role, kterou si po dlouholetém studiu všech Poirotových knih a povídek pracně vybojovala u rodiny Christie, bylo skutečně napjatým očekáváním. Stručně: dobře vypointovaná dobová detektivka, ale Agatha to prostě není.
Hannah je britskou autorkou úspěšných psychologických thrillerů, tudíž chůze ve šlépejích královny krimi pro ni nebyla cizí parketou. Příběh umístila do roku 1929, kdy je Poirot již ve výslužbě a věnuje se soukromé detektivní činnosti. Zrovna pobývá na dovolené, jak je u něho častým zvykem, když se seznámí v kavárně s velmi vystrašenou dívkou. Téhož večera se od svého spolubydlícího policejního důstojníka Catchpoola dozvídá o třech vraždách v luxusním hotelu Bloxham, které se odehrály právě během Poirotova setkání s neznámou.
Následujícího rána začíná důkladné vyšetřování v hotelu, sbírání všech i nejnepatrnějších informací a roztáčí se spirála nekonečných rozhovorů se svědky. Zabiti byli celkem tři lidé ve třech pokojích na třech různých podlažích. A vraha samozřejmě nikdo nespatřil. Sebevraždy jsou vyloučeny, všechny oběti totiž leží úhledně připravené k poslednímu rozloučení. Cathpool, jehož zrakem sledujeme celé dění, není odolný proti takovému pohledu, a tak není schopen racionálně uvažovat. Když ho Poirot vysílá samotného do vesnice Great Holling, odkud všechny oběti pocházejí, aby vyšetřil jejich historii, najednou Hannah ztrácí dech. Až doteď jsem četla stránku za stránkou, toho malého Belgičana zná skutečně nazpaměť a ani mě nenapadlo, že vlastně nečtu Christie. Ale když nevýrazný Catchpool osamí, čtenář se začíná trochu nudit. Zabředá do tragické/přeromantizované historie vesničky, kde s ním nikdo nechce nic mít, a chvílemi i nudí. Ale po překonání tohoto Mont Blancu, se opět vracíme do Londýna, který opět nabírá na tempu a zapojuje čtenáře do rozuzlení spletitého případu.
Nebudu samozřejmě prozrazovat, kdo byl vrah, nicméně závěrečné finále s účastí všech postav, jak je u Poirota zvykem, se Hannah skutečně povedlo věrně vylíčit. Hlavní zápletku asi musela dlouho nosit v hlavě, protože je velmi zamotaná, každý detail je pro děj důležitý, a pokud chce čtenář viníka udhalit, musí číst velmi pečlivě. Asi není v běžných lidských silách pamatovat si celé úryvky slovo od slova, jak si je pamatují svědci a Poirot, občas mi přišlo velmi nepravděpodobné, že by si postava mohla pamatovat slovo od slova konverzaci, která proběhla v minulosti, ale budiž Hannah odpuštěno, je to jen malý detail. Za to hlavní postava je skutečně stvořením, které by ve Scotland Yardu ani pracovat nemohlo. Třicetiletý mládenec, který si čas krátí vymýšlěním křížovek? A navíc neodhalí za celou dobu skoro vůbec nic? Nevím, zda jde o záměr, aby se čtenář považoval za chytřejšího než řadový pracovník Scotland Yardu, nebo jen tak chtěla zvýraznit Poirotovy kvality, nicméně mu mohla ponechat alespoň nějaký zajímavý charakterový rys. Celkově je detektivka povedená, odehrává se v nóbl prostředí, svědkové jsou skutečně "poirotovští" a všudypřítomná francouzština se elegantně vine dialogy. Pro fanoušky povinnost, pro ostatní taky!
Hodnocení: 85 %
Ukázka:
Sepnul si ruce a zdál se uspokojen svým prohlášením, až mě to přimělo k dosti ostré poznámce: "To je úžasné, Poirote. Dvě ženy a jeden muž byli zavražděni a mojí prací je to objasnit, ale jsem vážně moc rád, že se tahle Jennie, ať už je to kdokoli, při užívání anglického jazyka nedopustila chybičky."
"I Poirot je vážně moc rád," odtušil můj přítelm který se nedal jen tak odstrašit, "neboť byl učiněn mylý pokrok, drobný objev. Non, mademoiselle Jennie se nedopustila gramatického omylu. Smysl jejího sdělení byl následovný: Prosím, ať nikdo neotevře ústa tří zavražděných lidí - jejich ústa."
Žádné komentáře:
Okomentovat