Před záplavou severských detektivek a módních kuchařek jsem si potřebovala na chvíli oddechnout u něčeho klidného a nekomerčního, něčeho, co na mě nebude v metru denně pokřikovat z plakátu, že je to jediná kniha mého života, a pokud si jí nepřečtu, budu navždy ochuzena. A tak jsem otevřela svou čtečku a jala jsem se hledat oddechovku, která by mi mohla býti i prospěšnou, a tak mi padl do oka dlouho odkládaný Edgar Wallace. Na rozdíl od svého skotského současníka Doyla, jenž je stále středem zájmu a jeho geniální detektiv je nejadaptovanějším literárním hrdinou vůbec, se až podezřele na tohoto Angličana zapomíná, i když jsou jeho knihy stále vydávány.
Počátky detektivního žánru můžeme vysledovat v loupežnických románech 18. století, nicméně za prvního skutečného zástupce považujeme povídku Edgara Allana Poea Vraždy v ulici Morgue (1841). Oblíbené jsou především pro napínavý děj, točící se okolo zločinu a kladného hrdiny (detektiva), který neúnavně pátrá po jeho pachateli. A. Doyle vybrousil charakter detektiva k dokonalosti, který s geniální myslí a pomocí dedukce vyřeší i nejzapeklitější případ. Edgar Wallace posunul hranice žánru od jednoho vyšetřovatele k popisu policejního aparátu jako celku a stal se tak zakladatelem kriminálního thrilleru. Začínáme se tak o samotné detektivy bát, zatímco se oni snaží zločinu zabránit.
Když gangsteři ovládli Londýn (1932) není nejoceňovanějším Wallaceovým románem, zdaleka ani jeho nejslavnějším či nejnapínavějším. Vybrala jsem si ho čistě náhodou. (Wallace byl několikrát nařčen, že měl ve skutečnosti manufakturu na knihy, protože jediný člověk, by jich tolik nestihl napsat - 175 knih, 24 dramat a stovky článků). Proto si nemůžu býti ani jistá jeho pravostí, nicméně opak se nikdy nepotvrdil. Je také jednou z jeho posledních prací, v roce vydání totiž Wallace umírá. V Československu se s ním čtenářská obec mohla seznámit v témže roce, v roce 1946 u nás poté vyšel pod názvem Detektiv z USA.
Jak už název napovídá, děj knihy se zabývá americkými etablovanými gangstery, kteří se snaží své pole působnosti rozšířit v britském království. A Londýn, jenž je rodištěm jednoho z nich, a zároveň není místní policie připavena na tak bezcitné padouchy, se stává ideálním místem činu. Překazit jim to mohou pouze mladá sekretářka Leslie Rangerová, která se nevědomě nechá zaměstnat u jednoho z hlavounů a americký detektiv Jiggs Allerman, jenž zde právě tráví pracovní dovolenou. Pohotový Scotland Yard ihned zareaguje na první z tragických vražd starého zámožného muže, jenž je zároveň zaměstnavatelem slečny Rangerové, která se náhle ocitá bez práce. Ale protože je sličná a neohrožená, zakouká se do ní mladý šéfinspektor pověřen vyšetřováním Terry Weston, který se jí rozhodne chránit za každou cenu. Gangy nadále vraždí majetné občany, vydírají je barevně psanými dopisy a Scotland Yard je vždy o krok pozadu. Společně však Leslie, Terry i Jiggs, jehož účast je zde klíčová, protože zná osobně "své lidi", pomalu kazí jejich plány všemi dostupnými prostředky a nebojí si ani sestřelit helikoptéru.
I když samozřejmě nejde o klíčové dílo, ze kterého by se dalo citovat ještě dnes, a nemám ani iluze o tom, že by mohlo zaujmout širokou veřejnost, je občas přínosné zabrouzdat do neznámých vod, aby si člověk rozšířil hranice konzumování knih. Nemusíme přece stále číst bestsellery s deseti adaptacemi a zástupy literárních cen. Gangsteři čtenáři příliš nedají, je to klasická gangsterka zasazená do dobového Londýna. Pro mě byla připomínkou mého pobytu v Anglii a ráda jsem se znovu procházela známými ulicemi, i když po 82 letech už pro mě příběh napínavý není, protože je silně vázán na svou dobu, slang je spíše k pousmání (např. bomba = ananas), a kdyby nebylo amerického detektiva Jiggse, který dopředu tuší každý krok svých nepřátel, patrně by dnes ovládali celý svět.
Dnes tedy nedoporučuji tuto konkrétní klasiku, spíš apeluji na klasiku jako takovou. Vytáhněte z babiččiny knihovny nějakou pro vás neznámou knihu a dejte jí šanci znovu zazářit. Třeba se stane novodobým hitem, tak jak se to povedlo Velkému Gatsbymu.
Hodnocení: 70%
Ukázka:
"Posaďte se," řekl. "Jak se jmenujete?"
"Leslie Rangerová."
"Dcera penzionovaného plukovníka nebo někoho stejně vznešeného?" vyštěkl.
"Dcera soukromého úředníka, jenž se udřel k smrti, aby zajistil ženě a dítěti slušné živobytí," odpověděla, a spatřila záblesk v starcových očích.
"Z posledního místa jste odešla, protože pracovní doba byla příliš dlouhá?" řekl a civěl na ni.
"Z posledního místa jsem odešla proto, že se o mne ucházel ředitel - a to byl uchazeč, kterého bych odmítla, i kdyby byljediným mužem na světě."
"Znamenité," řekl posměšně.
Žádné komentáře:
Okomentovat