Jeanne Rucar se narodila na počátku 20. století nedaleko francouzského Lille do ne příliš movité rodiny, která finanční situaci vyvažovala láskyplným vztahem. Krátce po jejím narození vypukla 1. světová válka a její bratři a otec byli nuceni narukovat. Strávila tak válku pouze s matkou, sestrami a německými vojáky, kteří jim výměnou za ubytování pomáhali v domácnosti. Po válce se rodina přestěhovala do hlavního města, kde si značně polepšili a Jeanne, která odmítala chodit do školy, začala navštěvovat taneční konzervatoř. Jako mladá dívka byla velmi nesmělá a nezkušená, přesto se při tanci nestyděla a díky svému nadání získala bronzovou medaili na Olympijských hrách.
Krátce poté se seznámila s mladým režisérem Luisem Buñuelem, který ji velmi učaroval a zároveň omezoval. Zakázal jí nadále tančit i hrát na klavír a zdůvodňoval nevhodným chováním počestné slečny. Začala pracovat ve španělském knihkupectví a potkávat slavné spisovatele, které jí ale nic neříkali a Luis ji stejně zakázal se s nim stýkat. Mohla se vádat pouze s jeho přítelem Salvadorem Dalím, na kterého jediného nežárlil. Jeanne na něj ráda vzpomíná, jakou oporou pro něho byla v běžném životě, který Dalímu nic neříkal.
Jeanne si nikdy během 53letého manželství nepostěžovala a po smrti svého manžela shledává svůj život šťastným a naplněným. Celý život stála po boku filmové legendy, ale prožila ho jako prostá žena v domácnosti bez možnosti vyžití a vlastního názoru. Pobývali ve Francii, Španělsku, v New Yorku, Los Angeles a poté dlouhých padesát let v Mexiku, které se stalo jejich pravým domovem, a přesto nepoznala nic z krásy těchto cizích zemí než jen plotnu a dvě děti. Je až z podivem jak prostou ženu si Buñuel vzal, navíc která sama o sobě prohlašuje, že je "hloupá Jeanne", ale žádná jiná by nezvládla s ním žít ani jediný den (ostatně jak sama prohlašuje).
Proč tedy číst tuhle tenkou knihu o oddané manželce? Už jsem byla unuděná všemi bestsellery okolo a chtěla jsem pravdivou sondu do běžného života ženy, která mohla tvořit dějiny a stát se princeznou, ale raději se provdala za filmovou legendu, aby zasvětila život dětem, které jí jezdí navštěvovat jednou ročně. Nikdy nebyla za svoji oddanost pochválena, byla naivní a odstavena mimo dění, a přesto dokázala být spokojená. Nejde tu o stavění piedestalu slavnému muži, ale o skromný portrét obyčejné ženy, o které nemá skoro nikdo tušení. A takové skutečné příběhy mohou někdy dát víc než všechny slavné detektivky najednou. Nebojte se jí, má jen okolo 120 stran, o důvod víc, proč ji v regálu neopomenout.
Hodnocení: 85 %
Hodnocení: 85 %
Žádné komentáře:
Okomentovat